FAQ

Pomoc, přišel/la jsem na fakultu a jsem zmatený/á!

Vítej, potenciální historiku/historičko, a hlavně nepropadej panice! Tvé první kroky by určitě měly vést na stránky fakulty, kde v sekci Studium najdeš všechny oficiální informace. Pokud jsi čerstvý/á student/ka prváku bakalářského studia a víš o našem Spolku, tak se určitě zkus zúčastnit Seznamovacího kurzu, který pořádáme, a který ti pomůže se zorientovat ve studiu. Stejnou úlohu se pokusí splnit i tyto odpovědi na často kladené otázky.

Existují nějaké oficiální odpovědi na často kladené otázky?

Samozřejmě, na některé tu budeme odkazovat. Nejčastější otázky ke studiu obecně najdeš zde.

Nejčastější dotazy studentů a studentek (vyučující mají jistě svůj vlastní seznam...) k SISu najdeš tady.

Pokud tě zajímá studium v zahraničí, tak odpovědi najdeš zde.

V případě, že ti někdo v mailu vyhrožuje vražděním koťátek a nevíš, co je studentské hodnocení studia, tak se podívej sem (ale to počká do konce prvního semestru).

Co je Studentský informační systém (SIS)?

SIS je program, ve kterém je veden celý tvůj studentský život. Tvůj (dvou)obor, rozvrh, zkoušky a nakonec i tvá bakalářská, diplomní a snad i dizertační práce.

Je to systém dost temperamentní, tak z něj hned nepropadej zoufalství; starosti s ním má každý. Zároveň je to ale jeden z nejčastějších a často i nejzbytečnějších „komplikátorů“ studia, proto ho nepodceňuj a vždy ke všem svým povinnostem, které jsou s ním spojené, přistupuj obzvlášť zodpovědně. Mnoho lidí už kvůli chybě v SISu a své vlastní nepozornosti nedostudovalo!

Více informací a podrobný návod najdeš zde.

Co je to studijní plán?

Studijní plán je seznam předmětů, které musíš splnit, abys úspěšně absolvoval/a studium. Liší se podle toho, zda jsi na bakalářském oboru Historie nebo Historie – Evropská studia (nebo na magisterské akreditaci), a jestli studuješ jednoobor nebo dvouobor (více informací o dvouoborovém studiu najdeš níž).

Téměř vždy se skládá ze tří částí. První z nich je společný základ, který je (jak název napovídá) společný pro všechny obory. Momentálně se sestává ze zkoušky z cizího jazyka na úrovni B2, který si vybereš z nabídky (viz níže), a z různých druhů filozofie pro nefilozofy, ze kterých musíš splnit dvě (každá je jednosemestrální). Jak filozofie, tak cizí jazyk jsou povinné a doporučujeme je splnit co nejdřív.

Druhou, hlavní částí, jsou povinné předměty (v SISu se zobrazují zeleně) – ty musíš všechny bez výjimky během svého studia splnit.

Třetí částí jsou povinně volitelné předměty (tzv. PVPčka, v SISu oranžové). Jsou rozdělené do skupin (PVP1, PVP2 atd.) a z každé skupiny musíš splnit určitý počet předmětů za určitý počet kreditů. Můžeš samozřejmě plnit více PVPček z dané skupiny, než je požadovaný počet, ale kredity za ně se počítají jako za volitelné předměty.

Tím se dostáváme k poslednímu druhu předmětů, kterým jsou volitelné předměty (v SISu černou barvou). Můžou to být výše zmíněná PVPčka nebo předměty z jiných kateder/ústavů/fakult, které si zapíšeš navíc. Kromě toho, že si jimi můžeš rozšiřovat obzory a věnovat se věcem, které přímo nesouvisí s tvým oborem, jsou důležité i pro dokončení studia. Za společný základ, povinné předměty a PVPčka dohromady není dost kreditů, které potřebuješ ke státnicím – musíš si je doplnit právě volitelnými předměty.

Samozřejmě není možné získávat kredity pouze za volitelné předměty – viz rozdíl mezi efektivními a neefektivními kredity níže.

Pod seznamem předmětů najdeš doporučený studijní plán, který je přesně tím – doporučením. Kdy a jak budeš předměty plnit je zcela na tobě, toto je pouze návod, který tak nějak logicky dává smysl. Jestli chceš například ve třeťáku vyjet na Erasmus, můžeš si splnit předměty doporučené pro třetí ročník už ve druhém ročníku, abys pak měl/a klid – dokud máš dost kreditů, tak na pořadí nezáleží.

Svůj studijní plán najdeš zde; pokud se zúčastníš (nebo už ses zúčastnil/a) Seznamováku, tak ho tam i s komentářem rozdávají členové a členky Spolku.

Co a k čemu jsou kredity?

Kredity jsou tvým ohodnocením za splnění předmětu a spolu s plněním studijních povinností (tj. povinné a povinně volitelné předměty) měří tvůj postup studiem. Hlavně na začátku si na ně dávej obzvlášť pozor; za celé svoje studium potřebuješ získat aspoň 180 kreditů.

Pokud jsi v prvním ročníku bakaláře a máš zapsané předměty dohromady za méně než 75 kreditů, tak musíš získat aspoň 50 kreditů, abys mohl/a postoupit do dalšího ročníku. Jestliže máš v SISu zapsané předměty za víc než za 75 kreditů, tak musíš splnit alespoň 60 z nich.

Víc informací o množství kreditů potřebném pro postup do vyšších ročníků najdeš tady.

Efektivní kredity jsou pouze kredity za povinné a povinně volitelné předměty (a společný základ). Kredity z volitelných předmětů slouží jen jako doplnění efektivních kreditů k dosažení dané hranice pro postup a nesmí přesáhnout určitý počet. Ten je stanoven studijním plánem – pro jednooborové studenty a studentky je to 15 % všech kreditů, pro dvouoborové platí vždy nastavení toho oboru, který má vyšší číslo – když tvůj druhý obor povoluje např. 20 % neefektivních kreditů, řídíš se tím.

Pokud jsi na tyto čachry s efektivitou přišel/la příliš pozdě, tak nezoufej, můžeš si zažádat o uznaní (tzv. „zefektivnění“) kreditů – ale pouze jednou! Tuto informaci najdeš nepřehledně zařazenou zde. 

Jak si zapíšu předměty?

V SISu je celkem návodně pojmenovaná sekce „Zápis předmětů“; v té si na horní liště můžeš vybrat buď „Zápis (vlastní)“ nebo „Zápis (studijní plán)“. Pro začátek využiješ hlavně ten se studijním plánem, kde najdeš přehledně seznam všech svých předmětů rozdělených do skupin podle PVP a doporučeného roku plnění. Zápis (vlastní) ti umožňuje prohledávat nabídku předmětů z celé univerzity – tady si můžeš najít různé zajímavé volitelné předměty a jazykové kurzy (víc o nich níže).

Předměty si můžeš zapisovat vždy jen po určitou dobu na začátku semestru (cca měsíc); máš ale dost času na to, aby sis nějaký předmět mohl/a vyzkoušet a případně si ho ještě odepsat. Přesná data začátku a konce zápisu najdeš v Harmonogramu akademického roku. Po zápise nezapomeň provést kontrolu zápisu (nahoře na liště vedle Zápis (vlastní)).

Období zápisu probíhá vždy dvakrát do roka – na začátku zimního semestru, kdy si zapisuješ jednosemestrální předměty na zimní semestr a dvousemestrální předměty na celý rok; a na začátku letního semestru, kdy si zapisuješ jednosemestrální předměty na letní semestr. Možná to zní banálně, ale vždy se vyplatí připomenout, že dvousemestrální předměty si v letním semestru nezapíšeš.

Mimo období oficiálního zápisu je velmi problematické jakýkoliv zápis změnit; proto nad tím uvažuj jen tehdy, pokud se ti stal nějaký nečekaný, studium ohrožující problém. Stojí to hodně krve, potu a dobře odůvodněných žádostí na Studijním oddělení.

Co si mám zapsat?

Samozřejmě v první řadě dost předmětů na to, abys splnil/a hranici 50 kreditů pro postup do dalšího ročníku. Doporučujeme rezervu alespoň 10, spíš 20 kreditů – stane se, že něco nestihneš, nebo na to už prostě nebudeš mít sílu. Pokud si věříš, tak si můžeš zapsat více než 75 kreditů a plnit 60 z nich (což byla norma až do roku 2017/2018) – budeš pak mít náskok do dalších let.

Znovu zdůrazňujeme důležitost efektivních kreditů, takže si zapisuj hlavně povinné a povinně volitelné předměty. Dobré je taky splnit společný základ – jednak ho budeš mít z krku, ale hlavně je za něj celkem 11 kreditů. Nezapomeň taky, že v letním semestru si ještě k těm dvousemestrálním předmětům můžeš přidat další jednosemestrální.

Jak jsme zmínili výše, je dobré postupovat v zásadě podle doporučeného studijního plánu; předměty v něm navazují chronologicky a tematicky a vyučující často očekávají, že k nim budou chodit studenti a studentky z „odpovídajících“ ročníků. Zároveň ti ale nic nebrání v tom, abys postupoval/a podle sebe.

Je tu pár předmětů, které opravdu doporučujeme splnit již v prvním ročníku:

1. Úvod do studia historie: seminář, kde se naučíš základy historického řemesla. Jednak popis toho praktického, co vlastně dělá historik/historička, metodologii, kterou používá, a potom i teoretické základy našeho oboru.Tento seminář vedou různí/é vyučující, kteří/které sice mají společný základ, který učí, ale často využívají své znalosti toho období nebo tématu, kterému se věnují. Je dobré (ale ne nutné) k tomu přihlédnout – víc o tom můžeš zjistit v SISu, případně od starších spolužáků a spolužaček.
2. Pomocné vědy historické: zkáza mnoha nadějných historiků a historiček. Předmět, který tě má naučit techničtější historické zručnosti jako je čtení starých písem nebo práce se starým datováním. Na jeho konci tě čeká zkouška, která se kromě ústní části skládá (hlavně) z té praktické: přepisu tří úryvků napsaných různě starým písmem (paleografie) a převodu dat. Tato praktická část je velmi náročná a rozhodně se nevyplatí ji podcenit. Seminář k PVH je proto opravdu důležitý a je dobré si najít vyučující/ho, která/ý tě dobře připraví, a nepohrdat domácími úkoly (bohužel, seminář vedou každý rok různí doktorandi a doktorandky, takže ti nepomůžeme s výběrem).
3. Cizí jazyky: Jako historik/historička potřebuješ ovládat cizí jazyky a prokázat to zkouškou, která se skládá z písemné a ústní části. Na fakultě existuje tzv. Jazykové centrum, které tyto zkoušky zajišťuje – na jeho stránkách najdeš podrobné informace o jejich průběhu a požadavcích.

Kromě toho také pořádá kurzy, které tě naučí daný jazyk a připraví tě na zkoušku. Tyto kurzy nejsou povinné (jsou za ně kredity jako za volitelné předměty); součástí společného základu je jen zkouška, která se sice v SISu tváří jako předmět, ale není – je to opravdu jen zkouška (podrobný návod na zapisování a více informací najdeš na stránkách JC).

Doporučujeme tuto zkoušku splnit brzy, obzvlášť pokud jsi z daného jazyka maturoval/a, nebo když si v něm dostatečně věříš (nezapomínej, že je to B2, a ta zkouška není zas tak těžká, jen zdlouhavá). Pokud máš nějaký certifikát, můžeš si ho nechat uznat, přeskočit tak psanou část a jít rovnou na ústní. Seznam uznávaných certifikátů najdeš tady.

Jednooboroví studenti a studentky historie mají kromě společného základu ještě skupinu PVP6, ve které si musí vybrat ze dvou jazyků – latiny a němčiny – a složit z nich zkoušku, také na úrovni B2 (samozřejmě si nemůžeš vybrat němčinu dvakrát). Tyto jazyky bývají častým kamenem úrazu, takže pokud ani jeden z těchto jazyků neumíš (nebo ne pořádně), tak začni navštěvovat kurzy co nejdřív. Bohužel pouze latina nabízí kurzy pro úplné začátečníky – u všech ostatních se předpokládá, že nějaký základ máš.

Jako dvouoborové studentce nebo studentovi ti tato povinnost odpadá, háček je ale v tom, že máš často omezenější nabídku jazyků ve společném základu – musíš se totiž řídit plány obou svých oborů a splnit zkoušku z takového jazyka, který nabízejí oba dva. Historie má poměrně široký výběr, mnoho oborů však povoluje například pouze angličtinu, němčinu a francouzštinu.

Latina je zásadní, pokud se chceš věnovat nejen středověku, ale vlastně všemu až do 19. století. Němčina je ve střední Evropě do druhé poloviny 20. století hlavním jazykem historických pramenů, a i v současnosti platí, že němečtí historici a historičky jsou velmi důležití nejen pro českou historii, ale i pro obor jako takový. Angličtina je jazyk, u kterého budou všichni předpokládat, že ho ovládáš; velké množství důležitých odborných prací je dostupné jen v angličtině a je to zkrátka jazyk, bez kterého se neobejdeš. Pokud se chceš věnovat dějinám Ruska, Španělska nebo Francie, předpokládá se, že daný jazyk také nějak zvládáš. No a nejbližší cizí jazyky, slovenština a polština, se vlastně za cizí jazyky ani nepovažují.

Jak vlastně plním předměty?

Existují dva základní způsoby zakončení a splnění předmětu, tzv. atestace: zkouška a zápočet. U každého předmětu je v SISu uvedené, jaké atestace povoluje, a podmínky pro jejich splnění se většinou dozvíš na první hodině. Pokud je předmět možné splnit oběma způsoby, je v SISu vypsaný pod dvěma různými kódy – ty si musíš zapsat ten kód, který odpovídá formě atestace, kterou chceš.

První formou atestace je zápočet (v SISu značený Z); nejčastěji zakončuje volitelné předměty nebo první semestr těch dvousemestrálních. Bývá zpravidla za méně kreditů, a proto jsou i požadavky na jeho splnění menší – většinou je to docházka (povolené jsou běžně tři absence za semestr), referát, esej nebo test.

Druhým způsobem je zkouška (Zk), kterou končí povinné předměty a PVPčka. Na historii jsou to ústní zkoušky (na jiných oborech se občas zkouškou myslí velký test). Základem zkoušky je seznam literatury, který předložíš zkoušejícím (jako u přijímaček) a ti se podle něj často řídí při vybírání otázek. Některé předměty vyžadují nějakou prerekvizitu (často ve formě zápočtu v půlce roku), kterou musíš splnit, aby tě ke zkoušce pustili: test (hlavně české a světové dějiny, ale i jazykové zkoušky), praktická zkouška (pomocné vědy historické) nebo esej (sociální dějiny, některé PVP) či seminární práci a odborný text (úvod do studia, PVP, později bakalářské a diplomní semináře).

Na zkoušku máš tři pokusy; pokud ji nesplníš ani napotřetí, tak máš vážný problém – nemůžeš úspěšně dokončit studium. Zároveň nezapomínej, že existuje také časový limit – zápočet musíš splnit v tom akademickém roce, ve kterém sis daný předmět zapsal/a, na zkoušku máš ještě následující akademický rok.

Pokud se ti to nepovede, je možné požádat na Studijním oddělení žádost o prodloužení plnění nebo o opětovné zapsání předmětu; je však potřeba mít pro to velmi dobrý důvod a není radno na to spoléhat (obzvlášť pokud jde o předměty jako pomocné vědy historické nebo jazykové zkoušky, které jsou také od toho, aby „filtrovaly“ studenty a studentky).

Co to znamená, že budu zkoušen/á ze seznamu literatury?

Vítej na historii, kde hlavní náplní studia je čtení knih. Očekává se, že ke zkoušce přineseš seznam alespoň pěti knih, pokud je to PVP, nebo cca patnácti, když jde o povinné předměty.

Pokud si tituly vybereš rozumně (například nebudou všechny o jednom tématu), tak tím můžeš ovlivnit průběh zkoušky a to, na co se tě při ní budou ptát. Výběr literatury je tím nejhlavnějším, protože ti umožní se (s trochou štěstí) vyhnout tématům, o kterých toho tolik nevíš a nechceš o nich mluvit. S výběrem ti rádi pomůžeme, stačí sledovat facebookovou stránku našeho Spolku; každý rok pořádáme krátké přednášky, kde zájemcům a zájemkyním poradíme, které knihy číst a kterým se raději vyhnout.

Nejvíc knih seženeš v Knihovně Jana Palacha v suterénu Filozofické fakulty  a v Historickém kabinetu, naší oborové knihovně ve druhém patře. Dalšími užitečnými knihovnami v okolí fakulty jsou Národní knihovna v Klementinu a Městská knihovna hned vedle. 

Jsem vyděšený/á.

To je dobře. Očekává se, že si tyto věci budeš hlídat sám/sama a upozorňujeme tě na ně proto, že opravdu není radno je podceňovat. Ale zas nádech, výdech, s klidem a zodpovědností to jde. 

Co mám dělat, když se mi kryjí předměty v rozvrhu?

Existuje několik variant tohoto problému. Když se ti kryje povinný předmět/PVP s jiným PVP nebo s volitelným předmětem, tak to bohužel nejde úplně vyřešit. Pokud není ani na jednom povinná docházka, tak to teoreticky jde, jen si budeš muset doplnit učivo sám/sama doma, nikdo tě za to trestat nebude.

Jsi-li jednooborovým studentem/studentkou a kryjí se ti dva povinné předměty, tak je něco špatně – kontaktuj svou studijní referentku, to by se dít nemělo.

Pokud studuješ dvouobor, tak je bohužel dost pravděpodobné, že se ti to bude stávat často. Nejlepší je samozřejmě se pokusit si sestavit rozvrh tak, aby se ti nic nepřekrývalo, ale někdy to prostě nejde a nedá se s tím nic dělat. Na druhou stranu to taky znamená, že s tím vyučující více či méně počítají a můžeš se s nimi nějak domluvit – třeba že budeš chodit jeden týden tam, druhý onam, a na konci uděláš nějakou práci navíc, nebo budeš z hodin odcházet dřív. 

Co když chci chodit na tělocvik?

To rozhodně můžeš, to tě šlechtí! Tělesná výchova je volitelný předmět (většinou symbolicky za jeden nebo dva kredity) a Katedra tělesné výchovy nabízí mnoho různých sportovních aktivit; od jógy a posilování přes různé druhy sportů (volejbal, basketbal…) a plavání až po lyžařský kurz. Zapisuješ si ho v SISu přes Zápis (vlastní) a aktuální rozvrh kurzů na daný semestr najdeš na stránkách KTV. Jen nezapomeň, že se většina kurzů koná v Hostivaři.

Co je to ten bakalářský seminář, jak si ho mám zvolit, a co ta bakalářka?

Bakalářský seminář je předmět, na kterém budeš psát svoji bakalářku, což je tvoje první velká vědecká práce; na ní se naučíš, jak se to má vlastně dělat. Na semináři si napřed vybereš téma, pak na něj budeš číst hodně knih a procházet archivy, napíšeš kus textu, který tam budeš prezentovat a ostatní ti ho zkritizují, a nakonec bude výsledkem samotná bakalářka a její obhajoba, což je podmínkou pro ukončení bakalářského studia.

Studenti a studentky jednooboru mají povinné dva roky semináře, dvouoboroví jen jeden. Důležité je předtím absolvovat úvod do studia historie, protože se předpokládá, že učivo probrané na tomto předmětu už ovládáš.

Zatímco u úvodu je celkem jedno, ke komu chodíš, bakalářský seminář si zvol opatrně. Vyučující, ke které/mu půjdeš, bude zároveň vedoucí nebo vedoucím tvé bakalářské práce. Proto je důležité si vybrat někoho, kdo se zabývá tématikou, která tě zajímá a kterou se chceš zabývat. Můžeš dál pokračovat u toho nebo té, ke komu/které jsi chodil/a na úvod nebo na nějaký zajímavý PVP, případně si zjistit, kdo všechno se zabývá tím, co by tě bavilo. Je dobré si o daném člověku zjistit, čemu se věnuje, a to nejlépe ze stránek ústavů, ze SISu, z jeho/jejích publikací nebo od starších studentů, a nebát se mu/jí napsat či přijít na konzultace.

V nejhorším se dá vedoucí práce změnit, ale je lepší se dvakrát rozmyslet a jednou vybírat. Bakalářku a její téma si ale musíš zapsat až v pátém semestru po nástupu (semestr před obhajobou), takže na rozmyšlení máš ještě čas.

Co požaduje vyučující X na předmět Y?

Tak to bychom tu byli velmi dlouho. Tuto informaci bys ideálně měl/a zjistit ze SISu, ale bohužel u spousty předmětů uvedená není. Vyučující ti ji sdělí na první hodině, a pokud jsi na ni chyběl/a, tak se zeptej kolegů a kolegyň, kteří na ní byli. 

Ještě mě napadá, co když chci zkusit nějaký pobyt v zahraničí?

Určitě to jde, nastuduj stránky Zahraničního oddělení.

Studuji dvouobor a mám tím pádem ještě další otázky

Studovat dvouobor je super a rozhodně ti fandíme. Ve spoustě věcí je to i lepší než jednoobor – například nemáš zkoušku z druhého jazyka a nemusíš plnit tolik PVPček. Na druhou stranu to má i pár komplikací – viz třeba překrývající se rozvrh.

Nechápu kódy předmětů

Historie (a také některé další obory) rozlišuje různé kódy pro jednooborové a dvouoborové studenty a studentky. V SISu je ten stejný předmět (například Světové středověké dějiny) vypsán pod dvěma různými kódy – pro jednoobor začíná na AHS111 (AHS111007) a pro dvouobor na AHS222 (AHS222007) – ty si logicky musíš zapsat ten na AHS222.

Má to ale tu zajímavou vlastnost, že když v SISu klikneš na předmět s dvouoborovým kódem a budeš si chtít zjistit, kdy se vyučuje, tak to tam nenajdeš – dost často tam neuvidíš ani sylabus (obojí se totiž zobrazuje jen pod jednooborovým kódem). Podívej se do seznamu údajů o předmětu, úplně dole je jazyk výuky, způsob výuky, úroveň, a konečně položka, která tě zajímá: Je zajišťováno předmětem. Tam je uveden jednooborový kód toho stejného předmětu, jen u něj najdeš víc informací.

Neplatí to jen pro povinné předměty, ani jen pro historii – když si někdy najdeš předmět, který bude mít v SISu podezřele prázdnou stránku, tak se zkus podívat, jestli jeho výuku nezajišťuje nějaký jiný předmět.

Jak je to s PVP?

Možná ti přijde, že máš málo PVP – je to pravda, oproti jednooboru je to o dost menší výběr. Jsou to jen tři skupiny podle ústavů (českých, světových a hospodářských a sociálních dějin), které se týkají témat z kurzovních přednášek, a z každé vybíráš jen jeden; plus bakalářský seminář, kde máš ale povinný jen jeden rok. Výhodou je, že si můžeš zapisovat i ostatní nabízené PVP; sice jako volitelné předměty, ale můžeš si u nich vybrat způsob atestace (třeba zápočet, který je za méně kreditů, ale podmínkou bývá jen docházka).

Co když mám nějakou další otázku, která zde nebyla zodpovězená?

V tom případě se neboj kontaktovat náš Spolek na Facebooku, emailem, nebo pokud už znáš nějaké naše členky a členy, tak osobně na fakultě, rádi pomůžeme.

Pokud máš nějakou otázku nebo problém, o kterém si myslíš, že ti s ním nebudeme schopní pomoct (například když studuješ dvouobor a nezobrazuje se ti správně studijní plán), tak kontaktuj svoji studijní referentku; email na ni najdeš na stránkách Studijního oddělení (https://www.ff.cuni.cz/fakulta/oddeleni-dekanatu/studijni-oddeleni/) a tu správnou poznáš podle toho, na které písmeno začíná tvé příjmení.

 

Hodně štěstí při studiu a při orientaci v tomto složitém systému, kterým je fakulta, ti přeje FFabula.